Strach u dětí: co to je a jak mu pomoci

Všichni rodiče znají ten moment, kdy se jejich dítě zprvu chová nervózně nebo se začne bát té nejmenší věci – třeba tmy, hmyzu nebo samoty. Strach je normální součástí vývoje, ale když přetrvává nebo roste, může začít zasahovat do běžného života. V tomto článku vám ukážu, jak rozpoznat, co váš malý fakticky cítí, a co udělat, aby se cítil jistěji.

Jak poznat, že dítě má strach

Nejčastěji se strach projevuje změnou chování. Dítě může:

• vyhýbat se určitým místům (např. temná ložnice)
• ztrácet chuť jíst nebo spát
• častěji brečet, být podrážděné nebo se svírat do sebe
• stěžovat si na bolesti, které nemají fyzický původ (bolest břicha, hlavy)

Klíčové je naslouchat, kdykoli si všimnete těchto signálů, a zeptat se dítěte, co ho trápí. I když nejde o přesnou řeč, často stačí jednoduchá otázka: „Co tě dneska znepokojilo?“

Proč děti mají strach a co ho spouští

Strach se může vyskytnout z různých důvodů:

• Nové situace – první školák, návštěva nového lékaře nebo přestěhování.
• Neznámé obrázky a příběhy – hororové pohádky, televizní pořady s násilím.
• Rodinné změny – rozvod, úmrtí, ztráta blízkého.
• Fyzické pocity – bolest, horečka, únava mohou být zaměněny za strach.

Chcete-li pomoci, nejdříve zjistěte spouštěč. Vysvětlete dítěti, že pocity jsou normální a že nejste sám/sama v tom, co prožívá.

Jedna z nejefektivnějších metod je vytvořit bezpečné rituály. Například před spaním můžete mít „světelný přítel“ – malou lampičku, která zůstane v pokoji, nebo si společně přečíst uklidňující příběh. Rituály berou nejistotu a mění ji v předvídatelný, klidný prvek dne.

Další tip: zapojte dítě do řešení problému. Pokud se bojí tmy, nechte ho vybrat si noční světélko nebo si společně vytvořte „strašidelnou mapu“, kde každé tmavé místo představuje jen jeden vhodný bod s tlumeným světlem.

Někdy stačí jen pozorně naslouchat a nechat dítě mluvit. Vyhýbejte se bagatelizování: „To je nic, přestaň se bát.“ Místo toho řekněte: „Rozumím, že tě to děsí. Pojďme spolu najít, jak to můžeme zvládnout.“

Když strach přetrvává dlouho nebo se zhoršuje, může být užitečné obrátit se na odborníka – dětského psychologa nebo školního poradce. Ti mají nástroje, jak rozebrat strach a naučit dítě techniky, jako je dýchání, vizualizace nebo pozitivní sebe‑mluva.

Na závěr pamatujte: strach je součástí růstu, ale rodičovská podpora ho může výrazně zmírnit. Buďte trpěliví, naslouchejte a ukazujte, že nejste na to sami. Vaše dítě tak získá důvěru, že i ve chvílích nejistoty jsou s vámi a že spolu to zvládnou.