Jaká jsou rizika na internetu pro děti a jak je předcházet

Každý den, kdy dítě vezme tablet nebo smartphone, vstupuje do světa plného možností - a také nebezpečí. Internet už není jen místo, kde se hledají odpovědi na školní úkoly nebo sledují videa. Je to prostor, kde se děti setkávají s lidmi, které neznají, kde se setkávají s obsahy, které jim nemají být určeny, a kde se může stát, že někdo získá o nich více, než by měl.

Co se skrývá za tím, že dítě je online?

Děti dnes začínají být online už ve věku tří nebo čtyř let. Příběhy o dětech, které si hrály na tabletu, nebo o dospívajících, kteří se připojili k TikTok, už nejsou výjimkou. Ale co se skrývá za tím, že dítě kliká na odkazy, hraje hry nebo komentuje videa? Někdy to není jen hra. Někdy to je vstup do světa, kde se lidé předstírají, že jsou někým jiným.

Nejčastější riziko není to, co si myslíte - nejsou to hry s násilím nebo šokující obrázky. Nejčastější riziko je komunikace s cizími lidmi. Dítě si může myslet, že hovoří s kamarádem ve stejném věku. Ve skutečnosti může mluvit s dospělým, který se chce přiblížit k dítěti. Tito lidé často používají hry, animované postavičky nebo zájmy dítěte, aby si získali důvěru. A potom? Potom začnou ptát se na fotky, na to, kde bydlí, nebo na to, co dělá v noci.

Kyberšikana: když přátelé přestanou být přáteli

Kyberšikana není jen to, že někdo napsal „jsi hloupý“ do komentáře. Je to systémové, opakující se obtěžování, které může trvat měsíce. Může to být vydávání falešných fotek, šíření špatných zvuků, vytváření falešných profilů nebo vyloučení z skupin. A nejhorší je, že to dítě nemůže „opustit“. Když je šikana na škole, můžeš jít domů. Když je šikana online, je tam vždycky - na telefonu, na tabletu, na počítači.

Podle výzkumu Českého statistického úřadu z roku 2025 se 1 ze 4 dětí ve věku 11-15 let v Česku někdy stalo obětí kyberšikany. To není malý počet. A většina těchto případů zůstává neohlášená. Dítě se bojí, že mu vezmou telefon, že ho budou považovat za „slabé“ nebo že to bude ještě horší, když to někdo zjistí.

Online exploatace a sexuální obsahy

Nejhorší riziko, o kterém se mnoho rodičů nechce mluvit, je online exploatace. To znamená, že někdo přes internet přemůže dítě, aby mu poslalo fotky, videa nebo se podrobilo jiným akcím. Někdy to začíná tím, že dítě dostane „příběh“ o nějakém „modelu“, který hledá děti, aby se na nich „fotily“. Někdy to začíná tím, že dítě dostane „dárky“ nebo „peníze“ za „přátelství“.

Podle agentury Europol se v roce 2025 v České republice zaregistrovalo 237 případů, kdy byly děti využívány k výrobě sexuálních obsahů prostřednictvím internetu. Většina těchto případů začala v herních chatách nebo na sociálních sítích, kde dítě nevědělo, že komunikuje s dospělým zahraničním zločincem.

Problém s osobními údaji

Děti často sdílejí informace, které by měly zůstat tajné. Místo toho, aby věděly, že jejich adresa, škola, telefonní číslo nebo jméno je citlivé, si myslí, že „všichni to vědí“ nebo že „to je normální“. Ale když někdo získá vaše jméno, školu a to, kde bydlíte, může to použít k tomu, aby vás našel. Nebo k tomu, aby vás vydíral. Nebo k tomu, aby vás připravil o identitu.

Stačí, když dítě napiše: „Jmenuju se Anna, chodím do 5. třídy na ZŠ U Hrádku, mám psa jménem Štěňátko a ráda si hraju na Roblox.“ Tento text může být pro zločince zlatou stříbrnou pokladnicí. Neexistuje žádný „bezpečný“ způsob, jak sdílet takové informace online.

Nebezpečné aplikace a hry

Některé hry a aplikace jsou navržené tak, aby vás „zadrhly“. Například hry jako „Minecraft“ nebo „Roblox“ nejsou špatné samy o sobě. Ale v nich se nacházejí chaty, kde se děti setkávají s lidmi, kteří jim mohou posílat odkazy na škodlivé obsahy. Některé hry mají „výhody“, které se dá získat jen přes platby - a děti často používají rodičovy karty.

Podle výzkumu z roku 2025 se 1 ze 5 dětí ve věku 10-14 let v Česku neoprávněně vyplatila v aplikaci nebo hře. Někdy to bylo jen 50 korun. Někdy to bylo 2 000. A pak už nebylo možné to zastavit. Kreditní karta byla použita, a dítě to nechápalo, že to znamená „peníze z vašeho účtu“.

Co dělat, když se něco špatného stane?

Nikdy neříkejte dítěti: „To jsi si sám zasloužil.“ Neříkejte: „Proč jsi to udělal?“ Neříkejte: „Teď už nemůžeš mít telefon.“

Místo toho řekněte: „Děkuji, že mi to řekl.“

Dítě potřebuje vědět, že vám může říct všechno - i když se bojí. I když si myslí, že vás zklame. I když si myslí, že to bude špatné. Vaše reakce určuje, zda dítě příště bude mluvit - nebo se zavře.

Pokud jste zjistili, že dítě bylo vystaveno nebezpečí:

• Uložte všechny zprávy, obrázky nebo odkazy - neodstraňujte je.
• Nemluvte s dítětem, dokud nejste připraveni být klidní.
• Zavolejte na Telefon důvěry (116 111) - zdarma, anonymně, 24 hodin denně.
• Přihlašte případ na Policii ČR - mají oddělení pro kybernetické tresty.
• Požádejte o pomoc u Centra pro děti a rodinu - mají poradce, kteří pracují s dětmi po traumatu.

Co můžete dělat předem?

Nejlepší ochrana není technologie. Je to vztah.

Nechte dítě, aby vám ukázalo, co dělá online. Neříkejte: „Zkontroluju ti telefon.“ Řekněte: „Můžu se na to podívat s tebou?“

Učte děti třem pravidlům:

1. Nikdy neříkej, kde bydlíš. Není důležité, kdo se ptá.
2. Nikdy neposílej fotky, které nechceš, aby viděli tvoji rodiče. Pokud bys je nechtěl ukázat mamince, tak je nikomu neposílej.
3. Když někdo říká, že to je „tajemství“, řekni to někomu dospělému. Tajemství, která se dělají online, nejsou tajemství - jsou pasti.

Instalujte aplikace, které vám pomohou sledovat, co dítě dělá - ale ne jako „špion“. Používejte je jako „společné nástroje“. Například Google Family Link nebo K9 Web Protection můžou ukázat, kde dítě kliká, ale nezakazují mu přístup. Umožňují vám mluvit o tom, co dělá.

Co dělat, když se dítě zamyká?

Někdy dítě, které zažilo špatné zkušenosti, se úplně zavře. Nechce mluvit o internetu. Nechce mít telefon. Nechce ani slyšet slovo „online“. To je normální. Ale to není řešení.

Nezakazujte mu přístup. To jen zvýší jeho touhu po tom, co mu bylo odebráno. Místo toho:

• Připravte společné časy bez telefonu - hrajte hry, čtěte knihy, chodte ven.
• Připomeňte mu, že internet není zlý - ale že některé věci v něm mohou být nebezpečné.
• Připravte „bezpečný prostor“ - například společný počítač v obývacím pokoji, kde může hledat, co chce, ale pod vaší dohledem.

Závěr: internet není zlý, ale je nebezpečný

Internet není jako zločinec. Není jako požár. Je jako silnice - může být bezpečná, když víte, jak se na ní pohybovat. Dítě potřebuje naučit se, jak se v něm pohybovat. A to nejde jenom technikou. Jde to jenom jednou věcí: věřit, že vám může říct všechno.

Největší ochrana dítěte není filtr. Není blokátor. Není zámek. Je to vaše přítomnost. Vaše klidná reakce. Vaše schopnost říct: „Děkuji, že jsi mi to řekl.“